Susanne Schwartzkopff
V horké pouštní krajině kopali dohněda opálení muži a
hledali zlato. Z řečiště jediné řeky, která jí protékala, vypírali zlatá zrnka.
Kopali a pracovali, až se jim po čele řinul pot. Mnozí z nich měli štěstí a
našli větší kusy zlata. Schovali je rychle ve vacích, které s sebou stále
nosili. Ve dne v noci se neodloučili od svých pokladů a dokonce i ve snách
mysleli na zlato. Každý zde toužil zbohatnout, tak rychle zbohatnout, jak to
jen bylo možné. Leckterému vypadla lopata z ruky dříve, než dosáhl cíle. Mnozí
klesli předčasně do hrobu, když je někdo zabil v prudké hádce, nebo je skosilo
pijáctví, protože pití bylo jejich jedinou zábavou. Řada z nich zemřela na
horečnatou nemoc, mnoho jich bylo zabito ze závisti a ziskuchtivosti. A co se
pak s nimi stalo?
Sledujte
jednoho z nich na cestě, kterou se musel pustit po své smrti, když byl náhle
odvolán ze života. Našel velkou hroudu zlata. Když ji spatřil na propíracím
sítě, nemohl téměř věřit svým očím. Rychle ji schoval, ohlédl se, zda ho nikdo
nepozoroval, a předčasně ukončil práci.
"Nono,
Bene, jak to, že dneska končíš tak brzy?" zeptali se ho kamarádi.
Stěží
odpověděl. Sledovali ho závistivými pohledy.
"Asi mu přálo štěstí," řekl
zrzavý Ir Mike a jeho slova podnítila ostatní muže k větší aktivi-tě. Ještě
zarputileji házeli lopatou a kopali, rýžovali a prosívali, ale nikomu z nich se
nepodařil podobný nález.
Ben
si přivedl koně, a než se ostatní vrátili z práce, byl již na cestě do města.
Chtěl svůj poklad dopravit do bezpečí. Dopadlo to však jinak, než si
představoval. Na hlavní silnici ho v jedné nepřehledné zatáčce přepadl lupič.
Zabil ho, oloupil a jeho mrtvolu odvlekl do křoví, kde ji přikryl větvemi.
Ben
se nikdy nevrátil, ale jeho kamarádi se po něm ani dál neptali. Nebylo nic
zvláštního, že někdo odešel a už se nevrátil. Lidé se neustále střídali. Jeho
místo u zlatonosné řeky zaujal někdo jiný a házel, kopal a pracně se snažil
vyrýžovat si z písku trochu zlata.
Ben
však žil, nebyl mrtvý. To znamená, jeho tělo již nežilo, z něho život unikl,
ale on sám, Ben, žil dál. Jeho tělo mu bylo odňato tak náhle, že byl ještě
nějakou dobu jako omámen, až ho uchopila jakási ruka a táhla ho bezohledně s
sebou. "Musíš jít se mnou," slyšel drsný hlas a pak už nic necítil,
dokud se neprobudil a nerozhlédl se.
